11.10.2011 16:39

Neutrina: ener-genetické spojení mezi DNA a galaktickým středem

Subatomární fyzika poskytuje vědu, která vysvětluje, jak lidská konstrukce a astrologie fungují. Podkladový mechanismus jak astrologie, tak Human Design, vysvětluje, jak slunce, měsíc a planety ovlivňují naše životy. Pokud jste si někdy položili otázku „jak astrologie funguje“, tak Human Design to může vysvětlit.

Věda za astrologií a lidskou konstrukcí

Subatomární fyzika poskytuje vědu, která vysvětluje, jak lidská konstrukce a astrologie fungují. Podkladový mechanismus jak astrologie, tak Human Design, vysvětluje, jak slunce, měsíc a planety ovlivňují naše životy. Pokud jste si někdy položili otázku „jak astrologie funguje“, tak Human Design to může vysvětlit.

Neutrina a super struny

Fyzickým agentem, který aplikuje charakteristiky popsané systémem Human Design, je subatomární částice zvaná neutrino. Neutrino bylo předpovězeno v r. 1930 na čistě teoretickém základě. Ačkoliv jeho existence byla dokázána v r. 1953, vědci si mysleli, že nemá žádnou hmotnost. V r. 1987, když vznikl systém Human Design , bylo uvedeno, že neutrina mění naši DNA, ale až o deset let později vědci potvrdili, že neutrina skutečně mají velmi malou hmotnost. Objev, že neutrino má hmotnost, je důležitý, protože to poskytuje důvěryhodnost tvrzení Human Designu, že neutrina reagují s naší DNA.

Podle teorie super strun se samotná neutrina (a všechny ostatní subatomární částice) skládají z vibrujících strun. Tyto struny jsou nepředstavitelně malé a jejich odlišné vibrace vytvářejí všechny částice a energii, která tvoří vesmír. Netřeba říkat, že subatomární fyzika je velmi obtížný obor, ale vše, co potřebujeme pochopit pro tuto diskusi, je, že neutrina mají malou hmotnost. Jinými slovy, ačkoliv jsou neskutečně malá, nejsou bez váhy a reagují s ostatními objekty v našem trojrozměrném světě.

Vesmír je naplněn miliardami a miliardami neutrin, cestujících prostorem téměř rychlostí světla. Jsou tak malá, že bez problémů prochází planetami a lidmi. Neexistuje žádná „neutrinový štít“. Prochází vším. Jedním zdrojem neutrin jsou hvězdy. Intenzivní jaderná fúzní reakce, která pohání hvězdy, vytváří všechny druhy subatomárních částic, včetně neutrin. Tato neutrina se rozlétají všemi směry a míří k okraji vesmíru.

Jsme těmito neutriny neustále bombardováni. Abychom získali představu, kolik neutrin námi každou vteřinu prochází, tak si představte, že neutrino je molekula vody. Nyní si představte, že stojíte na dně Niagarských vodopádů. Tak obrovská je sprcha neutrin. Na rozdíl od stání pod vodopádem přichází sprcha neutrin ze všech směrů, takže jsme v tomto toku ponořeni.

Podle Human Designu mají tato neutrina vlastnosti či charakteristiky. Tyto vlastnosti mohou být způsobeny vibrujícími super strunami, které neutrina tvoří, a vlastnosti mohou být utvářeny hvězdami, které je vytváří. Když neutrina prochází objektem, jejich vlastností jsou upraveny, a objekty, kterými prochází, se také mění. Velké objekty, jako planety, mají na vlastnosti neutrin, která jimi prochází, výrazný vliv.

Planetární vliv na neutrina

Některá neutrina, která se dostanou k Zemi, prošla měsícem nebo planetami, a získávají charakteristiky jedinečné těmto nebeským tělesům. Některé fáze našeho vývoje, jako porod, jsou na vliv neutrin mimořádně citlivé. To je důvod, proč pozice slunce, měsíce a planet jsou v době porodu důležité.

Toto vysvětlení mechanismu, který je podkladem systému Human Design, také vysvětluje astrologii. Slunce a měsíc jsou v astrologii velmi důležité. Slunce je velmi velké a je zdrojem neutrin. Měsíc je velmi blízko Zemi a významná část neutrin, která zasahují Zemi, prošla měsícem. Nejvzdálenější a nejmenší planety mají menší počet neutrin, která jimi cestou k Zemi prošla.

Slunce, měsíc a planety nás ovlivňují prostřednictvím proudu neutrin, která jimi prochází a vstupují do našich těl. V lidské konstrukci je Země také velmi důležitá, protože velká část neutrin, která námi projdou, prošla Zemí. Neutrina přichází ze všech směrů, nejen z oblohy.

V celé historii se věci, které byly kdysi považovány za magii, staly vědou poté, co byl objeven podkladový mechanismus fenoménu. Věci, které byly kdysi považovány za pověry, se staly vědou, když se lidské znalosti rozšířily. V minulosti bylo potřeba metafyzických konceptů, aby se vysvětlily věci, které se zdály být mimo dosah lidského chápání, ale jak lidské chápání roste, stává se metafyzika fyzikou.

---------

Sluneční neutrina ve vztahu k částicím slunečního větru

Tento vztah byl zjištěn dříve (Basu, 1982, 1992), a to mezi proudem slunečních neutrin a proudem částic slunečního větru, které se dostávají k Zemi. Nicméně údaje používané v těchto analýzách byly nedávno revidovány a rozšířeny. To nás přimělo přezkoumat vztah za použití nové aktualizované databáze slunečních neutrin. Současná analýza potvrzuje dřívější zjištění a nastoluje, že tato dvě množství spolu souvisí na statisticky významné úrovni.

 

To naznačuje, že mohou mít společnou příčinu původu ve vnitřku sluneční atmosféry a je třeba dalšího výzkumu.

 

Přechod metasystému je objevení se, prostřednictvím „rychlé“ evoluce, vyšší úrovně organizace.

Nejlepším příkladem je původ života, přechod od jednobuněčných k vícebuněčným organismům, a objevení se symbolického myšlení.

Metasystém je vytvářen integrací řady původně nezávislých komponentů, jako molekuly, buňky nebo jedinci, a objevení se systému řízení či kontroly jejich vzájemného působení. Jako takové se kolektivní komponenty stávají novými, na cíl zaměřenými jedinci, schopnými jednat koordinovaně. Tento metasystém je komplexnější, inteligentnější a flexibilnější, než původní komponenty systému.
[odkaz na www.google.com]

----------

Astronomové studující galaktický střed hlásí, že se periodicky stává extrémně aktivním. Během těchto epizod vyplivuje zuřivé baráže kosmické energie, rovnající se tisícům explozí supernov. Tyto výrony jsou nejenergetičtějším fenoménem ve známém vesmíru. Stále větší počet výzkumníků, jako Sergej Smeljakov, autor fascinujícího textu s názvem „Aurické časové měřítko a mayský faktor“, mimo mnoha domorodců na celém světě, teoretizuje, že jak se galaktický střed stává nabitějším, katalyzuje lidskou evoluci prostřednictvím emisí frekvencí ve formě „torzních“ vln vyšší dimenze, přenášených na Zemi prostřednictvím slunce.

Připomínajíc teorie o éteru Kozyreva, dalšího ruského vědce, výzkum Sergeje Smeljakova demonstruje, že harmonické vibrace Phí, zmiňovaného také jako zlatý řez a Fibonacciho sekvence, informují samotné předivo prostoročasu. Matematicky se fotonový pás zdá být strukturován podle phí, a vytváří sadu kosmických intervalů. Smeljakovova „Aurické časové měřítko a mayský faktor“ přesvědčivě uvádí, že Země je spojena s galaktickým středem prostřednictvím naší sluneční soustavy harmonicky, což nazývá „solárně-planetární synchronismus“, vibrační vztah založený na zlatém řezu.

Torzní energie rotující jako fotonový pás z kreativního vědomí v jádru našeho vesmíru: fotonový pás se skládá z pásů torzních vln menší nebo větší hustoty, projevujících se jako světlo vyšší dimenze. Jak naše sluneční soustava obíhá epizodicky do galaktických oblastí charakterizovaných větší hustotou torzních vln (tj. větším světlem nebo vědomím), což v současné době činí, život na naší planetě, včetně živého organismu, kterým je Země, je inteligentně stimulován se vyvíjet neskutečnými způsoby nejen fyzicky, ale také duševně, emocionálně a spirituálně.

U lidí k evoluční aktivaci dochází tehdy, když torzní vlny stimulují transposony či „odpadní DNA“, aby přepsaly genetický kód – fenomén podporovaný značným množstvím vědeckých důkazů. Výzkum Bruce Liptona jednoznačně potvrzuje, že buňky mají schopnost přeprogramovat vlastní DNA, s měřitelnými fyzickými výsledky, jako jinak nevysvětlitelné změny ve stravě organismů, když jsou vyvolány prostředím. Dr. Lipton si myslí, že takové přepsání, které je typicky prospěšné, je zodpovědné za 98% evolučních změn.

A podobně ve stručné, avšak vynikající studii s názvem „Retrotransposony jako motory lidské tělesné transformace“ se biochemik Colm Kelleher zabývá problematikou radikální obecné adaptace nebo evoluce, jako důsledek toho, co nazývá „transpoziční výron“. „Pokud bych měl teoretizovat o transmutaci v lidském těle,“ píše dr. Kelleher, „bylo by nezbytné zinscenovat změnu, buňku po buňce, včetně simultánního umlčení stovek genů a aktivace různých sad stovek dalších.“

Transpoziční výron je schůdným mechanismem na úrovni DNA/RNA, který by tak široké změny genomu mohl dosáhnout. Transpoziční výron se skládá z koordinovaného pohybu řady mobilních prvků DNA z různých genetických míst do nových pozic, někdy na odlišné chromozomy… Lidská DNA obsahuje hojnost nezbytných genetických struktur, aby transpoziční výron, týkající se stovek, či dokonce tisíců genů, mohl proběhnout.

S odkazem na konkrétní sekvence DNA, obsahující tři různé rodiny transposonů uspořádaných do korálkové formace, Kelleher teoretizuje, že díky této tripartitní konfiguraci by byla tato sekvence DNA „účinným účastníkem transposony zprostředkované genetické změny velkého měřítka, která nakonec vyústí v transformaci lidského těla“.

Možná nejvíce nezpochybnitelným důkazem podporujícím koncept torzní životní vlny či fotonového pásu univerzálního kreativního vědomí energeticky řídícího spontánní utváření a vývoj pozemských druhů pochází od Tima Harwooda, který věnuje pozornost jednomu z nejzázračnějších fenoménů přírody. Pot=, co housenky vytvoří během metamorfózy kuklu, je málo známým, avšak velmi relevantním faktem, že se zcela rozpustí do polévky aminokyselin, než se znovu zformují do motýla. Tato polévka obsahuje buňky nebo DNA, jak je v současné době chápáno, ale když nadejde správný čas, torzní životní vlna signalizuje DNA, aby se rekombinovala, a během několika dnů se objeví buňky, aby vytvořily novou životní formu.

Profesor astronomie Harvardu Robert Kirshner poznamenal, že „supernovami vytvořené prvky, které bereme jako fakt – kyslík, který dýcháme, vápník v našich kostech a železo v naší krvi – jsou produktem hvězd“.

Výzkum biofotonů Fritze Alberta fascinujícím způsobem popisuje proces umírání buněk, který je v podstatě identický s procesem u hvězd. Těsně před smrtí se buňky přemění na „supernovy“, jak se zvýší intenzita světla, které vyzařují, tisícinásobně, než náhle zahynou. V této souvislosti, a stejně tak mimořádně, se galaktický střed, místo našeho původu, nachází v souhvězdí Ophiuchus, „Hadonoše“, což je jasný poukaz na zakroucené hadům podobné šroubovice DNA. Zde, ve starém symbolismu, nacházíme přímou souvislost mezi tvůrčími torzními vlnami emitovanými galaktickým středem a molekulou DNA, které, podle všech známek, dávají vzniknout.

Védové si byli dobře vědomi takové „ener-genetického“ spojení mezi galaktickým středem a DNA, jakož i mnoha cykly času, končícími kolem r. 2012 a pro popis inteligentních vln jádrové energie zodpovědné za spontánní evoluci druhů používali výraz somvarta. Další starodávný koncept, zlatý řez, přesně definuje matematický vztah mezi „nahoře“ a „dole“. Molekula DNA je přesně strukturována podle phí či zlatého řezu, a každá úplná šroubovicová spirála měří 34x21 angstromů. A v souladu s tím je průměrná oběžná dráha každé planety pohybující se od slunce také Fibonacciho sekvencí, která činí téměř přesně 1,6180339.

[odkaz na saynotofear.info]

 

Zdroj

překlad Osud 2011

 

—————

Späť


Kontakt

Škola LAKreD

Alejova 2
Košice
04001


00421911 182 576
0908 08 11 74